Proč s koncem roku 2026 ukončuji kurz Kompletní příprava pro Testera?

Kurz Kompletní příprava pro Testera právě slaví 9 let existence. Desáté narozeniny už bohužel neoslaví.

Rozhodla jsem se, že s koncem roku 2026 tuto sérii kurzů ukončím. Nechám doběhnout předtočenou variantu, členskou sekci a potřebnou infrastrukturu, ale live kurz už pravděpodobně vypisovat nebudu.

Píše se mi to těžko.

Co se stalo?

Důvodů, proč kurz ukončuji, je víc. A nejsou to důvody typu „už mě to nebaví“. Naopak. Práce se studenty mě bavila. Ten moment, kdy mi někdo napíše, že se dostal do IT, že dělá práci, která ho baví, že je šťastný… to je to, co mi dávalo smysl.

Proč tedy končím?

Ne proto, že už by testeři nebyli potřeba.
Ne proto, že by se do IT už nedalo dostat, i když se mě lidé na LinkedInu, kteří o tom nic neví, snaží přesvědčovat.

Trh se za poslední roky změnil natolik, že mi přestává dávat smysl kurz držet při životě za každou cenu. Důvodů je hned několik.

1. Dotace zamávaly trhem vzdělávání

Tohle je asi největší část problému.

Dotace na IT kurzy změnily chování celého trhu vzdělávání i mimo IT. Změnily očekávání zákazníků. Změnily ceny. Změnily počet lidí, kteří se do kurzů hlásili. A bohužel taky vytvořily prostředí, ve kterém se velmi dobře dařilo nerealistickému marketingu.

Nechci tvrdit, že dotace jsou z principu špatně. V ideálním světě by pomáhaly lidem, kteří se opravdu chtějí vzdělávat, mají předpoklady, motivaci a potřebují jen finanční podporu.

Jenže realita byla často jiná. Roky na to veřejně upozorňuji, kde se dá.

Na trh se nahrnulo obrovské množství lidí, kteří uvěřili reklamám, že po pár měsících kurzu budou mít práci v IT téměř jistou. Někteří očekávali vysoký plat, full remote, rychlý nástup a minimální námahu. A když se realita nepotkala s reklamou, přišlo zklamání.

Dotace zamávaly trhem vzdělávání víc, než se veřejně přiznává. A ne, nejsem jediná, kdo má problémy. Jen se o tom moc nemluví. Většina asi čeká na další dotační kolečko. Já ne.

Už loni jsem z dotací odešla a nemám v úmyslu se k nim vracet. Důvodů bylo mnoho. Aktuálně se mi ty pocity a důvody vrací, když sleduji spuštění Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele (JMHZ).

Nechci srovnávat svoji frustraci s tím, co nyní zažívají mzdovky, účetní nebo daňoví poradci. Uznávám, že tahle arogance státu vůči nim je ještě aspoň o dva levely výš než u dotací. Ale ani tenhle level už znova zažívat nechci. Tu frustraci bohužel nedokázaly přebít úspěchy absolventů.

Do dotací jsem šla i přes svůj vnitřní odpor, protože jsem tušila, že buď zapadnu do systému, nebo kurzy skončí. Tenkrát jsem ještě končit nechtěla.

Když jsem ze systému odcházela, věděla jsem, že to nejspíš bude znamenat konec.

2. Poctivé kurzy se hází do jednoho pytle se šmejdy

Tohle mě štve možná nejvíc.

Když se trh zahltí reklamami typu „za 3 měsíce do IT“, „plat 100k“, „práce odkudkoliv“ a „předchozí zkušenosti nejsou potřeba“, začne se postupně zhoršovat důvěra v celý obor.

Pak už lidé nerozlišují.

Kurz jako kurz.
Lektor jako lektor.
Rekvalifikace jako rekvalifikace.
Všichni chtějí jen prodat bullshit.

A já tomu částečně rozumím. Když člověk vidí desítky přepálených reklam, komentáře plné nereálných slibů a absolventy, kteří po kurzu narazí na realitu, začne být skeptický.

Jenže to dopadá i na ty, kteří se snažili být féroví.

Já jsem roky veřejně říkala, že dostat se do IT není snadné. Že to není pro každého. Že nestačí absolvovat kurz a čekat, že se firmy seřadí do fronty s pracovní smlouvou. Že juniorní trh je náročný. Že angličtina, logické myšlení, ochota učit se a schopnost vydržet nepohodlí hrají velkou roli.

Občas mi někdo napsal, že lidi odrazuji. Ano. Odradila jsem spoustu lidí. A myslím, že jsem jim tím ušetřila čas, peníze i nervy. Nestydím se za to. Proto se mě dotýká, když mě někdo hází do stejného pytle a nepřímo naznačuje, že bych se pomalu měla stydět, že jsem lektorka. Nestydím se ani za to.

3. Trh juniorů je přeplněný

Dostat se do IT pořád jde. Tohle chci říct jasně, protože nemám ráda ani druhý extrém: „Do IT už se nedostane nikdo.“ Není to pravda.

Vím to, protože jsem v kontaktu s absolventy. Vím, kdo sehnal práci. Vím, komu to trvalo déle. Vím, kdo musel zabrat víc. Vím, kdo se na to vykašlal.

Pořád mám absolventy, kteří práci letos sehnali. Pořád se mi občas ozývají firmy, které hledají juniora. Pořád vím, že správně motivovaný člověk, který na sobě pracuje, má realistická očekávání a vydrží, šanci má.

Ale je fér říct, že je to těžší než dřív. Každý rok je pomyslná laťka zase o kousek výš. Pár čísel: statistiky z konce roku 2025 a za celý rok 2024.

Firmy dostávají na juniorní pozice velké množství CV. Mezi kandidáty jsou lidé velmi různé kvality. Někteří mají za sebou poctivou přípravu, vlastní projekty, samostudium a rozumnou motivaci. Jiní přišli proto, že jim reklama slíbila rychlý prachy a pohodičku.

A HR, recruiteři i technické týmy pak hledají jehlu v kupce sena. To není dobré pro nikoho. Postupně odpadávají ti, kteří neměli dostatečnou motivaci a které vychrlily dotované kurzy. Dotované kurzy skončily koncem roku 2025.

Jestli se opět rozjedou dotace na kurzy, které se měly spustit už nyní, ale údajně se posouvají až na září, pak to dle mého názoru zasadí trhu finální ránu a trh se opět přeplní.

Pravidelně si vyhodnocuju, zda s kurzem pokračovat, abych se nedostala do bodu, že mám spoustu absolventů, ale téměř nikdo se do praxe nedostane. Nechci nechat kurz dojít až do tohoto bodu.

4. AI změní juniorní pozice

Další důvod je AI. Kupodivu až teď. Čekala jsem to o dost dřív. Až koncem roku 2025 a začátkem roku 2026 se ve firmách objevil pocit, že déle už AI ignorovat nelze.

Nemyslím si, že AI okamžitě smaže všechny juniory z povrchu zemského. Takhle jednoduché ani rychlé to není. Ale myslím si, že bude postupně měnit způsob, jak firmy přemýšlí o náboru lidí bez praxe. Ne, že bych s tím přístupem souhlasila.

U některých úkolů AI pomůže seniorům i zkušenějším testerům zrychlit práci. U některých firem to povede k otázce: „Kolik juniorů vlastně potřebujeme a potřebujeme je vůbec?“. Myslím, že jak finanční, tak časové investice půjdou zejména do adopce AI. Někde s cílem nahradit zaměstnance.

To neznamená, že junior nemá hodnotu, byť to někteří už křičí do světa. Znamená to, že junior, který jen čeká na zadání, není proaktivní a neumí se učit, bude mít čím dál větší problém. Junior, který se nekamarádí s AI, bude mít problém. Nejen v IT.

Pro mě totálně ujetou novinkou je i porovnávání ceny tokenů s výkonem člověka. Uvidíme, jestli ty tokeny nepřestanou být dotované.

A jak dlouho nám potrvá, než si vytáhneme hlavu z 🍑 a začneme se o AI bavit realisticky a bez pohádek? Netuším.

5. Live kurz přestal ekonomicky dávat smysl

Kvalitní live kurz stojí čas, energii, přípravu, infrastrukturu a následnou péči. Není to jen „odučím pár hodin a hotovo“.

Potřebuji udržovat materiály, databázi, Jiru i testovací aplikaci. Předávám zpětnou vazbu na úkoly, komunikuju se studenty, propojuju firmy s absolventy. Dělám marketing.

Trh se ale naučil čekat na dotaci nebo srovnává poctivý kurz s často nekvalitním, masově prodávaným kurzem za zlomek reálné ceny. Tomu se nedá konkurovat ani tehdy, když moje kurzy vždy patřily cenově ke spodní hranici. Oproti dotovaným cenám nyní působí předraženě. Proto jsem live kurz přetransformovala na záznam kurzu, aby byl alespoň trochu konkurenceschopný.

To vše jsou důvody, proč si myslím, že se životnost kurzu chýlí ke konci. Nechci jít cestou falešných slibů. Nechci vymýšlet ani hrát žádné hry, i když to často slýchám jako dobře míněnou radu. Mohla bych se snažit kurz držet při životě za každou cenu, ale cena by byla příliš vysoká: musela bych dělat věci, za kterými bych si nestála. A to nechci. Radši skončím s čistým svědomím, dokud za kurzem můžu stát stejně pevně jako doteď.

Co tedy zůstává do konce roku 2026?

Do konce roku nechávám běžet předtočenou variantu kurzu a členskou sekci. Přístup do členské sekce je na 5 měsíců. To je důležité.

Pokud o kurzu přemýšlíš, neodkládej rozhodnutí na listopad.

Pokud chceš kurz projít v klidu do konce roku a využít přístup na plných 5 měsíců, dává smysl koupit ho nejpozději v červenci 2026.

Pokud máš víc času, větší tah na branku a zvládneš rychlejší tempo, poslední rozumný termín je říjen 2026. Jestli se znovu rozjedou dotace, počítej, že na podzim a zejména v příštím roce už můžeš mít větší konkurenci než nyní.

Pro koho kurz pořád dává smysl?

Kurz dává smysl pro člověka, který:

• chce pochopit základy práce IT testera,
• ví, že samotný kurz mu práci negarantuje,
• je ochotný poctivě vypracovat domácí úkoly,
• chce se učit SQL, webové služby a praktické testování,
• má realistická očekávání,
• počítá s tím, že hledání práce může být maraton,
• nechce koupit sen, ale poctivou přípravu.

Kurz nedává smysl pro člověka, který:

• chce rychlé peníze bez práce,
• očekává jistou práci hned po kurzu,
• nechce se dál učit,
• bojí se každé technické překážky,
• hledá zkratku,
• chce, aby ho někdo „překvalifikoval“ bez jeho vlastní námahy.

Co se mnou bude dál?

To je zatím v řešení. Už zase stojím na obří křižovatce a rozhoduju se, kterou cestu zvolím tentokrát. Co mi to bude dávat ten největší smysl?

Vím, že nechci přestat učit úplně. Vím, že mě baví AI, IT, konzultace, vzdělávání a práce s lidmi, kteří opravdu chtějí chápat, co a proč dělají. S kurzy AI chci pokračovat.

Za těch 9 let jsem zažila spoustu příběhů. Některé krásné, některé těžké, některé dost absurdní. Jsem vděčná za všechny studenty, kteří kurzem prošli, makali, ptali se, nadávali na SQL, zamilovali si testování nebo aspoň zjistili, že tudy jejich cesta nevede.

Děkuju! Děkuju všem, kdo kurzem za těch 9 let prošli.

Mrzí mě, že tahle kapitola končí. Mělo to smysl. A právě proto nechci kurz nechat doběhnout způsobem, za který bych se musela stydět.

Pokud chceš být mezi posledními, kdo kurzem projdou, informace najdeš tady.

A pokud si nejsi jistý/á, podívej se na videa, na blog a napiš mi. Radši ti kurz rozmluvím, než abych ti prodala něco, co pro tebe není.